Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Stejně jako v příběhu o Kabirově ženě, vzpomínáte si? Oba byli Osvícení Svatí. Ale jako pravá hindská manželka a Bohyně, by nikdy ani ve snu nevstoupila před Svého manžela, a dala lidem najevo, jak Je skvělá. Stačí, že On je osvícený a je Učitelem. Jí nezáleží na tom, být druhá, či rovnocenná. Žádná hindská manželka by nikdy ani ve snu neudělala takové věci. Ony jsou velmi pokorné. Vždy zůstávají v pozadí a dělají, cokoli jim manžel řekne. Proto máme od pradávna tak málo ženských Mistrů.Protože, jak víte, většina posvátné literatury o duchovním praktikování je v Indii dobře zachována a uctívána. A mnoho velkých Mistrů pocházelo z Indie. A mnoho velkých Mistrů pocházelo z různých zemí, ale kořeny Jejich duchovnosti jsou z Indie. Takže, samozřejmě muži učí muže, a pak muži jdou ven a šíří dobré zprávy opět mužům. Pak si vyberou mužského nástupce, protože muži mají bližší vztah k mužům, tak nástupcem bude opět muž, a pak to jede kolem dokola. Protože hindské ženy by se nikdy nesnažily být asertivní a projevovat svou velikost navenek ani uvnitř. Existuje-li již jeden Mistr, stačí jeden. Ona je spokojená s pečením placek, peče brambory a uklízí dům pro kohokoli, koho její manžel přivede domů jako hosty.Když navštívíte indickou domácnost, manželka vždy vaří, uklízí po vás a dělá vše pro to, abyste se cítili pohodlně, zatímco manžel se k vám bude chovat jako k hostům, bude s vámi konverzovat a snažit se vás pobavit na intelektuální či duchovní úrovni. Manželka vám dokonce umyje nohy! Uklidí po vás jídlo, které jste nechali na podlaze, a udělá vám veškeré pohodlí; nikdy na vás nepromluví, pokud ji neoslovíte. To jsou tedy některé z velmi dobrých vlastností hindských žen, o které bych se s vámi ráda podělila a které se zatím nedokážu naučit.Naštěstí nemám manžela, takže o tom už nepřemýšlím. No, když jsem se všechny tyto vlastnosti naučila, bylo už pozdě. Můj manžel si už vybral jinou. A možná se oba stále snaží naučit se to. Takže mi to ušetřilo spoustu problémů a času. Teď tu tedy mohu sedět a mluvit s vámi o všech možných univerzálních [věcech]. Jinak, co myslíte? Právě teď bych byla v kuchyni a pekla placky. Možná on tady sedí, ale neví, co vám říct.Dobře. Tak se teď vraťme k těm více než stům způsobům praktikování. Poté, co Devi položila tuto smysluplnou a hlubokou otázku, Šiva láskyplně odpověděl. Jak Jí tedy říká? Teď první odpověď. „Zářivá!“ Páni! Ani vy mi tak neříkáte! Říkáte mi jen SUMA. „Ta zářivá!“ Možná v Americe dostanete „jablečný koláč“, „kečup“, nebo „hranolky“, „kentucké hranolky“. Když už o tom mluvíme, mám pro vás vtip. Měli bychom si udělat legraci, nebo se do toho pustíme? Legrace, jo? Dobrá, vtip. Ještě se k tomu dostaneme, nebojte se.V jednom bloku, v bytovém komplexu, bydlelo mnoho sousedů. Jedna z manželek si stěžovala svému muži: „Podívej se! Všichni manželé našich sousedů oslovují své ženy takovými sladkými a romantickými jmény. A ty mi tak nikdy neříkáš.“ Ten příběh už znáte? Ne? Pak proč se smějete? Nesmějte se moc brzy. Pravděpodobně budete později plakat, pokud se vás to náhodou bude týkat. Manžel tedy řekl: „Cože? Jak říkají svým ženám? Nikdy jsem nic neslyšel!“ Manželka tedy řekla: „Ten, co bydlí napravo od nás, říká své ženě ‚jablečný koláč‘. A ten, co bydlí vedle něj, říká své ženě ‚sladký třešňový květ‘. Ten, co bydlí nalevo od nás, říká své ženě ‚rozmarýna‘.“ Znáte rozmarýn? Je to velmi voňavé koření, které se dává do jídla. „A ten druhý, vedle něj, jí říká ‚moje milovaná pizza‘.“ A tak dále a tak dále. „Jiní lidé jí také říkají ‚můj bonsaj‘, ‚můj drahocenný bonsaj‘. A ten další jí říká: ‚Och, můj diamante, můj bezchybný diamante.‘ A ty, ty mi nikdy neřekneš nic tak sladkého a romantického jako toto!“Manžel tedy zavrtěl hlavou a řekl: „Promiň, ale ten, co bydlí na pravé straně je pekař. A ten vedle něj…“ Jak jí říkal? „Třešňový květ“, že? Dobrá. „On je zahradník. Sází třešně. Je to Japonec. A ten vlevo říká své ženě ‚rozmarýna‘, on prodává bylinky!“ Víte, bylinkové věci! „A ten další, ten, co říká své ženě ‚diamant‘, protože on je klenotník. Já jsem švec. Nemohu ti říkat ‚moje rozbitá boto‘.“ Ano, je dobře, že není výrobce rakví, protože víte… „moje pevná rakev“. Víte, do čeho pohřbívají mrtvé? „Pevná rakev“. Tak se ujistěte, že příliš netlačíte na svého manžela. Pro případ, že nemá tu správnou profesi, aby vám dal nejsladší jméno, po kterém toužíte. Teď ale můžete svému manželovi říct, ať se učí od Šivy, od Boha zkázy.Dobře. Šiva byl velmi liberální. Nosil hady(-lidi) a to všechno kolem Svých paží a zvolil mužské genitálie jako jakýsi symbol univerzální reprodukční síly. Ale co tím vlastně myslel, je toto: celý svět byl stvořen tvůrčí silou. Není to Pravda. Není to Nejvyšší Příbytek lidstva, duší. Tvořivost, Síla tvorby, která stvořila vesmír, přišla skrze Máju. Takže v dávných dobách, aby mohl mluvit o Máji a Tvořivosti, musel použít velmi hrubý předmět, jako jsou mužské genitálie, jen aby lidem té doby dal najevo, co tím myslí. Jak by s nimi mohl v té době filozofovat, když vše, co lidé znají, je něco velmi hrubého, velmi primitivního, velmi přízemního, příklad z každodenního života?V každém časovém období musel Mistr žít, učit a pomáhat lidem porozumět podle úrovně vědomí lidí a pokroku v té době. Měli byste tomu jasně rozumět. Nesnažte se tedy srovnávat a říkat, proč Mojžíš dovolil lidem zabíjet kozy(-lidi), a [Nejvyšší] Mistryně Ching Hai říká: „Ne! Ne! Ne! Ne!“ Teď už to víc nemusíme říkat, protože se nikdo navzájem nezabíjí. Nezabíjejí ani prasata(-lidi). Nezabíjejí ani slepice(-lidi). Protože už není nutné jim říkat, aby nezabíjeli lidi jako oběti, ani na Tchaj-wanu (Formose), ani na místech, kde jsem kázala, že? Dobrá.Takže teď, první odpověď, kterou Šiva dal Své ženě, Své společnici, Své celoživotní společnici, je tato: „Ty zářivá! Chceš-li poznat osvícení, můžeš se soustředit mezi dvěma dechy.“ Mezi tím, kdy dech vychází a vchází, v tomto mezidobí pak budeš mít prospěch z osvícení. Samozřejmě tím myslel, že se musíte soustředit. Když pravděpodobně… Protože v každodenním životě to není jediná metoda. I když to můžete dělat, měli bychom používat všech těchto 112 [způsobů]. Měli bychom je používat v různých situacích, abychom soustředili naši mysl. Takže někdy, pokud si vzpomínáte, také jsem vás učila, že během každodenních činností byste si měli vždy vzpomenout na své centrum moudrosti a opakovat Pět (Svatých) Jmen. Ale pokud byste zapomněli… i při každé činnosti byste se měli soustředit, ale to je pro vás velmi obtížné, takže se soustřeďte na Pět (Svatých) Jmen, i když pracujete.Ale neměli byste se soustředit na fyzický dech, ale mezi. Co měl na mysli mezi dvěma dechy – jedním výdechem a jedním nádechem, – je to, že bychom se měli soustředit na to, co není dechem, na bytost, která nedýchá. To znamená, měli bychom vždy pamatovat na Všemohoucího. Na Toho bez dechu. Na Toho, pro koho dech není nutný. Ten, kterého se dech nemůže dotknout. Atd., atd… Toto je jen pro toho, kdo již pochopil způsob praktikování. Nejde o to jít ven a učit laické členy společnosti, aby se soustředili mezi dvěma dechy. Samozřejmě, jakékoli soustředění přináší užitek, ale ne v takové míře, jako když víme, kde se soustředíme a na co se soustředíme. Je to jasné? (Ano.) Dobrá.Tedy, v našich každodenních činnostech máme tedy hodně, hodně práce, takže někdy je velmi obtížné si prostě vzpomenout na centrum moudrosti. Pokud to tedy nedokážete, nebo pokud se musíte soustředit na svou práci, pak existují způsoby, jak můžeme práci proměnit v praktikování. Proto Buddha řekl, že existuje 84 000 způsobů praktikování. A žádný z nich není praktikování, není to způsob duchovního praktikování. A tady Šiva, abych to zkrátila, nemůže tam jen tak sedět a… vyjmenovat 84 000 způsobů praktikování Dharmy, tak jich udělal 112. To by vám mělo stačit, nám i mně. Takže, co myslí tím „mezi dechy“, je vzpomenout si, vzpomenout si na ne-bytost, na ne-fyzickou bytost. Takže když si vzpomenete, říkám vám, nesoustřeďte se na dech. A nevěnujte pozornost fyzickým vjemům během zasvěcení. Vzpomínáte si? Dobrá.Tak to měl tedy také na mysli. Proto řekl: „Soustřeďte se. Vzpomeňte si na Toho, mezi dechy.“ To ne, že se soustředíme jen mezi dechy; ale neustále. Protože se možná bál, že kdyby vám řekl – předpokládám, možná se mýlím, později to zjistíme… Později si toho možná přečteme víc, a pak vám povím více. Je toho hodně ke čtení a my jsme teprve u první části.Obávám se, že pokud se budeme soustředit na dech, uděláte z toho rytmus. Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset. A později, najednou jednoho dne, zažijete stav bez dechu a pak asi nebudete vědět, kam se obrátit, abyste se soustředili, abyste šli dál než rytmus dechu. Pak tam uvíznete.Photo Caption: „Zachovejte si důstojný vzhled i v divočině“
